Využití přírodních polymerů pro řízení uvolňování léčiv z perorálních tablet

Pod pojmem řízené uvolňování (z angl. modified release) jsou zahrnuty různé modifikace uvolňování léčiva oproti konvenčním lékovým formám. Modifikace se může týkat rychlosti liberace nebo místa uvolnění účinné látky. Z tohoto hlediska můžeme mezi perorální léky s řízeným uvolňováním zahrnout formy s pulzním, postupným, opožděným, zrychleným uvolňováním a rovněž i lékové formy s uvolňováním cíleným do některé části intestinálního traktu, tedy enterosolventní lékové formy nebo „colon targeting“ systémy. Úpravy liberačního profilu léčiva z lékové formy je možno dosáhnout použitím specifických pomocných látek nebo technologického postupu.

Přístrojově a materiálově nejlépe dostupnou možností je příprava hydrofilních matricových tablet. Matricové tablety se skládají ze základu, v němž je dispergována účinná látka, popřípadě další pomocné látky. Jako základ hydrofilních matricových tablet se obvykle využívají polymery s dobrou bobtnavostí a schopností tvořit pevné, viskózní gely, např. étery celulózy (hydroxypropylmetylcelulóza, hydroxypropylcelulóza), karbomery, nebo přírodní polymery (chitosan, tragant, guarová guma). Tyto polymery při styku tablety s hydrofilním prostředím bobtnají a vytvářejí na povrchu tablety gelovou vrstvu, která reguluje další průnik vody do tablety a rovněž i uvolňování léčiva. Pokud je léčivo v kapalině dobře rozpustné, bude se uvolňovat difuzí, nerozpustné léčivo se uvolňuje především erozí nabobtnaného polymeru a u léčiv slabě rozpustných dochází k uvolňování kombinací těchto dvou mechanismů. Rychlost přijímání kapaliny, a potažmo i rychlost eroze, je možné stanovit pomocí tzv. absorpčního koeficientu (z angl. swelling index). Z křivky závislosti množství přijaté kapaliny od času je možné vypozorovat, jestli je polymer v daném poměrném zastoupení v tabletě vhodný spíše pro hydrofilní nebo hydrofobní léčivo a jak dlouho bude schopen dané léčivo uvolňovat, přičemž maximální časový interval je 12 hodin.

Práce byla zaměřena na sledování různých přírodních polymerů v roli základu matricových tablet obsahujících jako léčivo sodnou sůl diklofenaku v dávce 50 mg na tabletu. Diklofenak sodný je léčivo mírně rozpustné ve vodě používané jako analgetikum, antiflogistikum. Použitými polymery byl karagenan, guarová guma a alginát sodný. Množství polymeru v tabletě odpovídalo 40% a tablety byly připraveny přímým lisováním směsi obsahující jako další pomocné látky mikrokrystalickou celulózu a stearan hořečnatý. Připravené tablety vyhověly všem zkouškám předepsaným Slovenským lékopisem na kvalitu neobalených tablet a bylo u nich provedeno stanovení absorpčního koeficientu a liberačního profilu pomocí disoluční zkoušky. Vzhledem k tomu, že při dlouhodobém užívání diklofenaku dochází k podráždění žaludeční sliznice, připravené tablety jsou navrženy jako jádro pro další potažení enterosolventním obalem a jako disoluční médium byl tedy použit fosforečnanový tlumivý roztok s pH 6,8 simulující prostředí tenkého střeva. Maximální čas pro liberaci léčiva byl zkrácen na 10 hodin.

            Z výsledků vyplývá, že jako základ v 40% zastoupení pro postupné uvolňování sodné soli diklofenaku z enterosolventních tablet je z námi sledovaných polymerů nejvhodnější alginát sodný. Absorpční koeficient i disoluční profil vykazují plynulý vzestup sledovaných hodnot, přičemž zhruba po 6 hodinách tableta začínala pozvolna erodovat a před uplynutím 10 hodin se uvolnilo 99,7 % obsaženého léčiva.